Dubnový klub byl již neuvěřitelným šestnáctým setkáním od roku 2013. A opět bylo o čem hovořit a co nového se učit. Mirka Nezvalová se nám vrátila v pořádku z hor, nezlámaná a odpočatá :-) a vzhledem k nabitému programu to tentokrát vzala pevně do rukou, aby to, jak říká, "odsejpalo".
Prvním hostem byla paní magistra Marie Ošmerová, fyzioterapeutka, která přítomným promlouvala do duše, ale i do těla :-). Času nebylo mnoho, ale i tak se návštěvníci klubu dozvěděli jak správně sedět, aby u toho i správně dýchali a jak je vůbec důležité pracovat s něčím tak samozřejmým, jako je lidský dech. Paní magistra také vysvětlovala, jak vlastně špatné držení těla ovlivňuje spoustu zdánlivých "maličkostí", které mohou pak člověku působit problémy. Prostě nikdy není pozdě začít (nejen) správně dýchat :-).
Eva Kačerová, z obecně prospěšné společnosti Rodiče v akci , nám v rubrice "Podaná ruka" představila projekt "Adoptivní babička". Cílem je spojit dva často velmi izolované světy. Ženy/muže, kteří jsou doma během dne s dětmi sami a nemají za kým zajít. A rodiče/prarodiče, kteří jsou také sami, protože jejich vlastní děti už s nimi nebydlí , resp. většinou žijí v jiném městě a není možnost se vídat tak často. Sama na sobě - resp. na svém synovi si ověřila, jak je fajn mít (byť "adoptovaného") prarodiče a jak vzájemná spolupráce obohatila všechny zúčastněné. Tak pokud o někom víte, nebo přímo Vám by se chtělo podat pomocnou ruku, neváhejte, adoptivních babiček (a děděčků) je zatím méně, než žádostí o hlídání a případnou pomoc.
Dnešní večer měl ještě jednoho hosta navíc, mimo všechny rubriky. Byl jím pan Václav Klimeš, se kterým budeme v květnu a červnu organizovat výlety za kleťskými menhiry(Vašek původně moc vystupovat nechtěl a a taky mi za to trošku vynadal, ale nakonec se všem jeho povídání o menhirech moc líbilo, během přestávky byl obklopen hloučkem zájemkyň a myslím, že byl ve svém živlu :-).
Posledním hostem večera byl spisovatel Jan Cempírek. Dozvěděli jsme se mnohé veselé historky z jeho života :-) - cestovatelského i spisovatelského a jeho vyprávění bylo příjemné, bezprostřední a vtipné. Vlastně to vypadalo, že napsat knihu není vůbec problém a že i muž může napsat knihu za vietnamské děvče - tady nám Jan prozradil, jak vlastně všechno vzniklo - nápad napsat knihu a poslat jí do soutěže pod pseudonymem. To ho ovšem vůbec nenapadlo, že by mohl v soutěži vyhrát, což způsobilo, mírně řečeno, lehký poprask, když se přišlo na to, že autorem je někdo zcela jiný než původně uvedená vietnamská dívka. Ale jak Jan sám řekl, vše záleží na přístupu (a ten jeho je rozhodně pozitivní ) a každá soutěž má mít svůj skandál :-).
Děkujeme všem za příjemný podvečer a těšíme se na další setkání.
Eva Hejduková
Program proběhlého večera najdete ZDE